Taková ručička je jednou za základních značek, s jakou vůbec lidstvo pracovalo. Právě naznačení směru v neznámém terénu bylo obvykle zárukou přežití.
Jednoduché symboly přetrvaly i vynález čísel a písma, protože jsou naprosto univerzálně srozumitelné. Takovým případem jsou i dopravní značky, které si také prošly zajímavou historií. Jezdíme podle nich obvykle denně. V neznámém terénu se na ně snad soustředíme, jindy už je bereme v úvahu podvědomě. Tak jako tak se starají už desítky let o plynulost dopravního provozu. Jsou to plechoví pomocníci, bez kterých by ve veřejném prostoru nastal chaos.
Odkud se vlastně vzaly?
Dějiny značení silnic jsou delší, než by možná kdo tipoval. V jeho počátcích však nelze mluvit o skutečných značkách. Klíčovým prvkem dopravního značení jsou totiž jednoduché kamenné sloupky. Šlo o tzv. milníky, brzdové kameny, rozcestníky či kilometrovníky. Nejstarší lze totiž vysledovat až do časů antiky a Říma. Tehdy začali lidé osazovat cestu právě milníky, které udávaly vzdálenost konkrétního místa od Říma. Jak rychle najdete odlišnou ručičku?
Vsaďte se, že odlišnou kobylku do 10 sekund prostě nenajdete. Jde o nejobtížnější hádanku v Evropě
Během 17. a 18. století se pak něco podobného začalo objevovat současně v Sasku a Rusku. Pár dekád na to se v Německu vyskytly tzv. křížové značky. Byly ze dřeva a upozorňovaly na rozcestí. Nejstarší dopravní značení v našich končinách bylo také kamenné. Varovalo před rizikovou cestou nebo jinými nebezpečími. O kamenech podél cest mluví v historii značení i Jan Šternberk. Tyto kameny bránili cestujícím a povozům vyhýbat se celním místům, tedy šlo o bariéry.
Brzdové kameny
Ty jsou o něco známější, varovaly kohokoli na cestě před prudkým poklesem terénu. Měly na sobě obrázek železné smykové brzdy, tzv. čuby či šupky, kterou povozy disponovaly. Systematické značení cest a silnic u nás začalo během 18. století, kdy se rozvíjely také poštovní adresy. Pokud stále tápete v rébusu, tady je jeho řešení.
Legislativně bylo však dopravní značení ukotveno až mnohem později, konkrétně výnosem pražského místodržitelství z 28. května roku 1909. šlo o kameny s nápisem.
